FRANKOFONIE | Vidlička patří nalevo + debata a degustace

Projekce organizovaná ve spolupráci Velvyslanectví Lucemburska v Praze a Francouzského institutu v Praze v rámci Dnů frankofonie 2025.

V předvečer demolice budovy, v níž Klub Eugenia Curiela sídlil více než padesát let, přemítáme o tom, jak dokázal v kulisách restaurace mít tak silný vliv na politický a kulturní život v Lucembursku.

Klub Eugenia Curiela, sídlící v čísle 107 na route d'Esch, se ocitá v tíživé situaci. Budova, která sloužila jako lucemburské sidlo Italské komunistické strany, jež zanikla v roce 1991 a byla znovuobnovena jako strana sociálně-demokratická, překáží rozvoji developerských projektů v hlavním městě. V roce 2024 bude zbořena.

Budova patří klubu od roku 1978 a z architektonického hlediska nejde o žádný skvost. Byla však svědkem zrodu mnohých spolků a lucemburských potitických organizací. Místní restaurace a společenské sály představují památné místo pro pluralitní levicové hnutí.

Zachovat stopu znamená především mluvit o zrodu kulturní kolébky Lucemburska, jejíž výsledky nás dnes obklopují a podvědomě živí. Osobnosti veřejného života, ekonomiční hybatelé, představitelé kulturního světa, mnozí z nich se chodívali nasytit intelektuálně i fyzicky na toto neuvěřitelné místo.

Jeho charakteristickým znakem byl vztah mezi aktivismem a kuchyní. Bod rovnováhy mezi hlavou a břichem.

Donato Rotunno se narodil v Lucembursku v roce 1966 a absolvoval IAD v Belgii v roce 1992. V roce 1995 založil společnost Tarantula Luxembourg, se kterou od té doby produkoval více než 30 celovečerních filmů. Jeho kariéra režiséra začala jeho absolventským filmem Nebbiolo Rosso a pokračovala dokumentárními filmy na témata specifická pro Lucembursko, zahrnující imigraci (Terra Mia Terra Nostra, Rozměry trojúhelníku), multikulturalismus (Blà Blä Blá) a filmy zabývajícími se politikou (André a nesouhlasné hlasy) nebo vztahem mezi současným uměním a filmem (Jak se dělá film, Krajina s mrtvolou a Sny mají jazyk). Jeho první hraný film na temném místě získal cenu za nejlepší umělecký přínos na Lëtzebuerger Filmpräis v roce 2007. Jeho druhý celovečerní film Baby(a)lone podle románu Amok Tullia Forgiariniho byl vybrán na četné mezinárodní festivaly a reprezentoval Lucembursko na 88. udílení cen Akademie v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Io sto bene, jeho třetí film, měl světovou premiéru na festivalu Alice nella città v Římě v roce 2020 a reprezentoval Lucembursko na udílení cen Akademie za nejlepší cizojazyčný film v roce 2021. Film Vidlička patří napravo se zabývá Kulturním centrem Curiel a jeho vlivem na politický a kulturní život v Lucembursku. V současné době pracuje na svém dalším dokumentu Capitales Europe – bitva o křesla.

Po projekci filmu následuje diskuse s režisérem Donatem Rotunnem a malá ochutnávka italských specialit a lucemburského vína.